Říjen 2012

You can't be happy, if you're not sad.

31. října 2012 v 16:36 | V.
Poslední dobou se nic neděje. Nic se nestane pěkného, abych na to dlouho vzpomínala nebo tak, ne...
Dneska byl Halloween, kupodivu to dopadlo dobře a já si to užila, bylo to super, nad moje očekávání a byla jsem strašně ráda, že jsme to nakonec udělali, ale jsem strašně unavená. Jedna z lepších zpráv dnešního dne je, že si mě všiml. Všiml jako VŠIML. Po takové době se na mě s kamarádkou doslova "tlemil" a řekl jednu větu! Ani nevíte jak je to super, já jsem magor.
Ano, teď budu vystupovat jako naprostý cvok, ale já nemám ráda, když se do mě zamiluje někdo, o kterého bych, prostě o kterého vážně zájem nemám, neměla jsem a nebudu mít. Jeslti víte co tím myslím. Já nechci být zlá jenže to pořád musíte řešit jesli mu nezlomíte srdce a tak. A ještě k tomu, když ten někdo je bratr toho, co se vám líbí. To je milionkrát horší, to mi věřte. Jednomu napíšete, že nemáte čas na chození ven a u toho druhého se modlíte ať vás pozve. Ano, asi jsem mrcha jenže tak to prostě je. Nemůžu pochopit proč se do mě nemůže zamilovat někdo, koho mám ráda já. Já nejsem zas tak ošklivá a hloupá a tak, ne? A potom se někteří diví, že když mi řeknou, že jsem hezká tak říkám opak. Tak jak to teda je? Proč prostě to nemůže jednou vyjít? Jednou? Prosím...


Cry me a river, I cry a river over you...

25. října 2012 v 18:58 | V. |  Deník pubertální dívky
(Tahle písnička je tak neuvěřitelně krásná, jazz je moje láska a tohle to je prostě neuvěřitelná pohoda...)

Ahoj.
Doufám, že si užíváte podzimní prázdniny i když je hnusně a je strašná zima a to je teprve PODZIM! My v té zimně normálně umrznem, všichni. Já si je užívám, no ani neužívám. Neustále si myslím, že je sobota a ještě k tomu se celý den mám strašně blbě. Včera jsem hodně malovala, namalovala jsem si pár plakátů (Simple Plan, Peace, dýni na Halloween,...) a byl to takový pohodový večer. Hlavně vám teď píšu, protože jsem se rozhodla udělat zásadní rozhodnutí. Vykašlat se na to. "To". Nebudu ho řešit, neznám pravdu a nechci se neustále stresovat a pořád na něj myslet, takže se na to jednoduše vykašlu. Vím, zní to hrozně zbabělecky, ale je to tak. Já na to prostě a jednoduše nemám. Jestli o mě má zájem, tak se dokope k tomu si semnou třeba za těch 5 let pokecat, je to jen na něm. Prostě budu čekat dokud se nenajde někdo, kdo o mě bude mít zájem a se kterým ten zájem budu sdílet. Jinak to prostě nejde. Ne. Možná, že toho budu litovat, jo lituju, že spolu nebudeme třeba chodit, ale nemám na výběr, věřte mi. Je to asi to nejlepší co můžu udělat.
Užívejte si prázdniny. V.


"Nesmíš si má milá stěžovat, že je to s námi tak špatné. Občas i k slovesu MILOVAT patřívá zájméno zvratné"
K. Kryl



England, England I love you !

24. října 2012 v 19:40 | V. |  Deník pubertální dívky
Dneska jsem musela vstávat o čtvrt hodiny dřív než normálně (6:00). Já vím, že je to není skoro žádný rozdíl, ale já těch 15 minut k spánku prostě k životu potřebuju. Tak jsem teda vstala, vzbudila sourozence a odvezla mě kamarádčina mamka (které jsem vděčná, protože jinak bych to určitě nestihla...) do školy na 7:00. V 7:15 jsme totiž měli sraz zájezdu do Anglie. Anglie je pro mě jako... druhý domov. Už jsem tam byla, je to neskutečně nádherný zážitek a já ji miluju. Miluju, miluju, miluju. Pro památky, pro lidi, pro počasí, pro všechno. A já tam jedu znovu! Ani nevíte jaké mám štěstí! A ještě k tomu budeme bydlet v nějaké anglické rodině, což' jsem vždycky chtěla zkusit, konverzovat s nima Anglicky a najít si přátele na takovou vzdálenost. Prostě je to něco neskutečného a já se neskutečně těším, jenom prosím, PROSÍM ať to vyjde!
Když jsme přišli do jídelny byli tam lidi, které normálně můžete potkat na chodbě, některé znám, některé nesnáším, ale v pohodě, nemám asi s nikým problém. A jede tam, no... Kluk, kterého jsem měla dost dlouho ráda. Já nevím, jestli se v té Anglii spřátelíme, jestli se mezi náma něco stane, jestli si mě všimne a tak, ale uvidíme. I tak to bude skvělé a mě se chce plakat štěstím. I'm happy. So, so so HAPPY!!!

(Přidávám vám tu mou fotku Big Benu z Anglie, hope you like it...)


:)

You MUST follow your heart! But how?

23. října 2012 v 15:15 | V. |  Deník pubertální dívky
Dalo by se říct, přesněji to tak je, že nemám žádné skušenosti s klukama. Rande jsem měla jenom jednou, teda jako ne radne, myslím tím, že jsem byla venku s klukem, ale jinak nic. Nikdy jsem se nelíbala a tak. Jedinou skušeností byly prázdniny, ale to nejspíš skončilo jednou velkou těčkou. Nebo já nevím. Já prostě nemůžu, neumím se s klukem jen tak bavit. Možná to tak vypadá, ale je úplně něco jiného se bavit se spolužáky, kteří jsou normální kámoši jako všichni jiní a bavit se s klukem, který pro vás znamená o hodně, hodně víc. A ještě největší hovadina je, když si vaše stupidní srdce vybere kluka, který je jeden z nejžádanějších na škole. Proč by si sakra měl vybrat mě? A já prostě nedokážu jen tak jít, pozdravit ho a začít se sním bavit. Já jsem v tomhle jako staré auto "Těžko startuje, ale když naskočí, jede..." Proč prostě nemůže začít on? Vždyť on je takový strašně "na holky". On je tady flirtující typ. Tak proč bych vždycky měla začínat já? Proč nemůže jednou taky ON projevit zájem? Tohle není spravedlivé. Není. Já ty kluky vážně nenávidím, jenže... Zároveň je mám ráda a... a... Ta představa, že mám po svém boku někoho, kdo mě miluje pro to, jaká jsem, kdo mě objímá, líbá, myslí na mě, dobrovolně mi píše a dobrovolně semnou tráví čas, že mě někdo drží za ruku... Já musím si přestat vymýšlet tyhle kraviny. Za 1, se to nikdy nestane, za 2, vypadám jako magor a za 3, jsem potom neuvěřitelně zklamaná (zase). Teď budu vypadat jako úplný magor, ale já si třeba, když jdu sama do školy nebo ze školy, prostě ve volných tichých chvílích vymýšlím "Co kdyby..." Prostě si představuju různé situace s ním a tak. Třeba někdy virtuální konverzace s ním říkám nahlas a to se zamnou pak každý otáčí a říká si o mě kdovíco. Ale ono se to nikdy nestane. Vím, že "Nikdy neříkej nikdy" jenže i kdybych v to věřila, tak se to stejně nestane a budu ještě víc zklamaná jak jsem blbá. Všechno je tak strašně složité. Achjo...

I can't keep my hands off youuuu...

22. října 2012 v 17:56 | V. |  Deník pubertální dívky
Aloha
Jak se máte? Já se mám..fajn, ale jo mám se fajn. Dnešek a vůbec víkend byl zvláštní, o víkendu se nic moc nedělo akorát jsem byla poprvé ve Schole v kostele a byli jsme u babičky což bylo fajn, ale jedna věc byla celkem zásadní. 18.října (čtvrtek) mě napadla věc, které začínám celkem litovat. Halloween pro naše milované nižší spolužáky, v ten moment kdy všichni až na nějaké výjimky souhlasily s touto akcí, včetně našeho třídního a někteří učitelé mě i chválili jsem na sebe byla strašně pyšná, ale pýcha předchází pád. Teď toho dalo by se říct, že lituju, protože je toho moc a spousta piplání se s tím, ale snad to vyjde. A byl jarmark (pátek-sobota). Na tuhle akci jsem se těšila hodně dlouho, jarmarky jsou jedny z mých nejoblíbenějších ročních akcí. Pořád stejné věci, chodíte asi 50x neustále dokola, jíte oříšky, taková pohoda. To samé jsme dělaly s kamarádkou, užily jsem si to, ale jako každý rok mi při každém kole v hlavě hlodala jedna věc. Objeví se? Bavil by se semnou, kdyby tady byl? Pak jsem chvíli strávila a pokaždé jsem míhala jeden stánek s dřevěnými kytičkami. Kéž by mi ji koupil... Koupila mi ji nakonec kamarádka, tak mi aspoň zvedla náladu, ale každý rok jsem takhle zklamaná a vůbec z hodně věcí poslední dobou. Nesmím si už tak vymýšlet, stejně se to nikdy nestane.
Dneska se taky nic nedělo, asi. Já už si to vůbec nepamatuju, ale zjistila jsem, že do Anglie(♥), do které mám příští rok se školou jet (pokud to vyjde tak budu úplně nejšťastnějšíí) jede 12 lidí z jedné ne.příliš.super.třídy. Jsou to prostě všichni, no skoro všichni (nemám házet všechny do jednoho pytle...-.-) vyhulové. Najdou se i výjimky, ale i tak. Nevím jestli je to dobře nebo ne, ale uvidíme.
(A nadpisu si nevšímejte, to jsi jenom vždycky pouštím nějakou písničku, která mi uvízne v hlavě a musím jí tam dát...)

See you later, friends. PIECE!


Don't listen to the words I say...HEY!

18. října 2012 v 19:25 | V. |  Deník pubertální dívky

Ze začátku vám doporučuji tuhle písničku, pouštěl nám ji náš třídní a je naprosto genální a strašně chytlavá...

Now dance, fucker, dance...

15. října 2012 v 17:32 | V. |  Deník pubertální dívky

Dnešek začal jako každý všední den hádkou s mladšími sourozenci. Já vím, že je to semnou diktatura, ale to oni mě neposlouchají a já po nich pak musím řvá a je mi to nakonec líto. Snad se to zlepší, nebo mi ráno jednou prdnou nervy.
Když jsem jela busem měla jsem neustálý pocit, že se mi někdo vysmívá a mohl za to hlavně můj soused, který se na mě se svým kamarádem strašně výsměšně podíval, tak jsem si tím pak lámala hlavu a přišlo mi, že se mi smějou všichni. První hodinu jsme měli děják, já vím, že je to strašně pošahané, ale já ráda si čtu článek, který náš učitel právě probírá, dopředu, abych mu mohla odpovídat. Je to hrozně divné, ale já mám potom tak strašně super pocit... V matice jsme psali písemku, kterou jsem asi, nejspíš, určitě podělala, takže se modlím ať to nakonec není tak hrozné, protože já znovu trojec z matiky dostat nechci... Z písemky z bioly jsem dostala za 1 a pak už se asi nic zvláštního nedělo. Jenom a to asi nikoho nezajímá, že jsme měli laborky a šel kolem kamarád, kterého mám ráda, ale dlouho jsem ho už nepozdravila a strašně mě to štvalo ani nevíte jak a my jsme se po dlouhé době pozdravili! Jsem vážně cvok, ale byla jsem tak ráda. :)
Nakonec asi nic zajímavého, akorát zjišťuju, že spoustu pěkných, hodných atd. kluků kouří a strašně mě to štve. Já bych asi nemohla žít s kuřákem, přiznávám, že mi některé cigarety voní, ale jinak bych kouřit nechtěla a chodit s kuřákem to asi vůbec ne. Možná se ještě ovzu.
Zatím se mějte krásně.
V.

A mimochodem...


Weekend is here, friends...

6. října 2012 v 16:26 | V. |  Deník pubertální dívky
Je to tak, konečně, po dlouhém týdnu je tady opět víkend!
Nevím proč,ale nemůžu si vzpomenout co se tento týden vlastně dělo,ale vím,že včera jsem byla šťastná a dalo by se říct,že se mi dařilo.
Hned ráno se mi zvedla nálada,když mi kamarádka v autobusu řekla,že můj mladší bráška říkal jednomu klukovi, se kterým se hádal, že toho má nechat, protože tu má starší sestru a ta ho může zmlátit. Přišlo mi to takové strašně milé. :D
Ve škole se nic moc nedělo, jen se mi jednu chvíli chtělo umřít blahem a to kvůli trochu pootevřeným dveřím,které mi daly příležitost vidět věc, na kterou člověk jen tak nezapomene a obzvlášť,když je holka (nebojte není to nic úchylného nebo tak :D) takže jsem z toho byla celý den úplně "roztopená"...
Já pořád nevím proč jsem v ten pátek byla tak šťastná,měla jsem prostě skvělou náladu, asi jentak nebo důvod byl,ale já si nemůžu prostě vybavit jaký. V ruštině jsme psali písemku z azbuky. Myslím,že jsem jí asi napsala dobře, ta ruština není vůbec špatná, jo je fajn. (Pořád lepší než němčina...)
Sice mě naštvalo pár názorů od některých rádoby chytrých lidí,ale mé reakce k nim byly asi takovéhle:

(Jeden z mých nejoblíbenějších obrázků a reakcí.. ^^ )

Prostě mi bylo relativně všechno jedno. Pak jsme měli dramaťák,který zatím postupuje skvěle. Já se tak neskutečně, skutečně těším až začneme zkoušet a tak. Nevěřily by jste jak mě baví hrát a jak mě baví dramaťák a to všechno. :)
Po škole jsme ještě byli na latinské mši, ze které jsem sice nic nechápala,ale byla zajímavá.
A konec dne jsem strávila psaním si s člověkem, kterého člověk může vidět každý den ve škole,ale vlastně ho vůbec nezná, ale je fajn, můžu říct,že to byl příjemný konec dne. :D A našla jsem svou novou "vlastnost"-strašně ráda poznávám nové lidi a nejradši ty, které "znám,ale zároveň neznám". Je to fajn pocit poznat někoho nového. :)
Víkend strávím učením se na písemkový týden, jelikož nám profesoři všechny písemky co se daly dali právě na příští týden. Takže víkend bude vypadat asi následovně: Učit se, učit se, učit se...
A vy se mějte krásně.
V.


"We still got time..."

1. října 2012 v 17:51 | V. |  Deník pubertální dívky
Ahoj.
Ano, stále máme čas, maturuje až příští rok, je tu nějaká šance, že by jsme se snad mohli dát dohromady,ale příjde mi to úplně nemožné a hloupé. A ještě k tomu nechce. Aspoň mi to tak příjde. Strašně ráda bych někoho měla ráda,ale ještě víc ráda bych byla, kdyby ten někdo měl rád mě,ale v mém případě je taková šance jedna ku milionu...
Možná,že kamarádky říkají jak jsem hezká, hodná a skvělá a já nevím co,ale proč to tak nevidí ostatní, proč to tak nevidí on?
Proč jsem ještě nezažila vzájemnou lásku? Tolik otázek a ani jedna odpověď. Jak ráda bych zase ležela v jeho objetí, ale to nejde a asi to už nepůjde nikdy. Nevím co dělám špatně, nevím jestli je to ve mě. Vždycky jsem byla zamilovaná jen já, nikdy mi to s nikým nevyšlo tak nevím proč teď by mělo,že ? Je to tak nespravedlivé. Vím,že mám celý život před sebou, že jsem "malá",ale ... Je to nespravedlivé. Tolik hodných, hezkých, milých kluků a ani jeden nezavadí zrovna o mě, já jsem někdy opravdu neviditelná. (A když už jo, tak se na to vykašle...)
Nemám teď vůbec uspořádané myšlenky. Hlavou se mi honí kluci, rodina, škola, známky, prostě všechno. Jsem někdy strašně zmatená, potřebovala bych si to trochu uspořádat,ale není kdy, není čas.
Zítra jedu znovu do divadla na Baladu pro banditu. Strašně se těším, ostatně jako na každé divadlo, doufám,že si alespoň trochu odpočinu od všeho toho ruchu a budu moct si myšlenky urovnávat aspoň chvíli při cestě autobusem. Uvidíme.
Zatím se mějte krásně.
Bye.