Červen 2012

Den všeho a zítřek ničeho.

27. června 2012 v 18:05 | V. |  Deník pubertální dívky
Máme 2 dny. Dva dny na to se poznat, být spolu. Dva dny do prázdnin. Vím,že když nic neudělám tak tě 2 měsíce neuvidím. Až zase v září,jenže to opět nic neudělám. Proč jsem tak hloupá, naivní, sobecká,nechopná, pitomá,..?

Black minute.

26. června 2012 v 18:29 | V. |  Fotím
Hello.
Byl večer,tma a já,protože jsem nemohla usnout jsem vytáhla mobil a fotila. Většinou jsou to kraviny co se našly na mém stole,ale zkusíte rozeznat alespoň nějaké věci?


Do you know that stupid smile ? Yes, that one..:))) 2

25. června 2012 v 18:34 | V. |  Deník pubertální dívky
Opět AHOJ :D
(Pokračování článku pod tímhle :D)

Do you know that stupid smile ? Yes, that one..:)))

25. června 2012 v 18:05 | V. |  Deník pubertální dívky
Ahooj:)
Prvně k písničce nazačátku. Je to valčík od Strausse, já vím,že je to "staromódní" a nikdo to neposlouchá jenže mě se střašně líbí a hlavně proto,že byl v Tom & Jerrym :D,ale taky proto,že se při něm krásně sní.. Tak poslouchejte a sněte a přitom můžete číst tenhle článek :)

Nahoru, dolů..

19. června 2012 v 16:56 | V. |  Deník pubertální dívky
Já vím,že poslední dobou nepíšu nějak extra pozitivní články,ale ono to nejde,když máte blbou náladu, tak mě prosím omluvte,že si zde vylívám vztek na celej svět a píšu zde každou citovou hovadinu, nebo jdetě číst blog,který má nějaká LaDy VaNiLqA a pomáhá vám, jak si najít kluka i když nejspíš žádného nikdy neměla..
Díky za nic.

Fuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

18. června 2012 v 18:42 | V. |  Deník pubertální dívky
AhojQy.
Chtěla jsem vám napsat ještě před zkouškama,ale tak jsem to nakonec nestlihla a píšu teď. Chci vám popsat dnešní den, krásný dnešní den,který se změnil v noční můru..
Ráno vstanu, som čarovný. Né, klasické ráno a probudila jsem se celkem v dobré náladě. Oblečení předem nachystané, u kterého jsem se snažila,aby aspoň trošku vypadalo sladěně. Víkend jsem strávila odpočinkem,protože je toho moc, strašně moc a já prostě už nemohla,ale velkou část jsem se učila fyziku a ajinu. Učitelka z ajiny mě naštvala tím závěrečným textem,ale fyzikářka slíbila,že tímpádem nebude její test celohodinovým,ale desetiminutovým a měly tam být ZRCADLA a ŠÍŘENÍ SVĚTLA PROSTŘEDÍM + nějaký výpočet. Takže celkem lehké, uměla jsem,ale říká se: Sliby chyby..

Do školy jsem přišla celkem pozdě, jindy chodím dřív,ale co, byla jsem ve škole a do třídy kde měl být slíbený test z ajiny jsem přišla po zvonění. Učitelka nevypadala dvakrát nadšeně, no a co. Psali jsme. Když jsem jí písemku odevzdávala, byla jsem ráda,že to mám za sebou a tušila jsem,že jsem ji napsala dobře. Oznámila mi,že ze sešitu mám 1 dvakrát podtržená což' mě strašně rozveselilo a měla jsem dá se říct,že dost velkou radost.

Chemie, je chemie, tu raději bez komentáře, já prostě Čanga (učitel) ráda nemám, obzvlášť nesnáším ty jeho "velmi vtipné" poznámky a to,že si na mě někdy zasedne a je to hrozný cholerik (spíše mi tak příjde), prostě nemám ho zrovna dvakrát v lásce..

Matika s naším třídním. Upřímně sem doufala,že si budeme pouštět slibovaný film jenžee nám diktoval co nás příští rok čeká a vypadá to,že příští rok zkolabuju, je toho prostě MOC.
Ještě před "osudnou" fyzikou se stalo něco..Já nevím, úžasného ? Nevím, přišlo mi to tak. Nestalo se nic s "ním",ale .. s určitým člověkem ano.

Známe se od vidění. Dříve než chodil na gympl jsem ho potkávala,když chodil do své školy. Jeho bráchu jsem znala, je fajn. Občas jsem ho vidívala v kostele, když už jsme se viděli, tak se vždycky na mě tak zvláštně podíval. Dělal to vždycky. Vždycky co jsme se viděli. Pak se dostal na gympl. Heh, měla jsem i radost. Pak dramaťák a zase se tak zvláštně díval. Pokaždé. Vždycky,když jsem šla po chodbě tak prostě. Nevěděla jsem,jestli mu na mě něco vadí nebo tak. Dneska jsem šla z naší kmenové učebny. Letmo jsem poslouchala kamarádky,které šly předemnou a najednou vidím jak vychází ode dvěří. Zase se na sebe díváme. Mlčenlivé pohledy. Ok, nedává to smysl. Usměju se. A jak kolem mě prochází, podívá se a řekne: "Čau." Infarkt. Z toho šoku jsem ze sebe vykoktala jen takové: "Č..č..." A zmizel s ostatními spolužáky. O můj Bože, no do p.. On mě..On mě POZDRAVIL ?! Já vím, bylo to hloupé,ale já jsem z toho opravdu měla Vánoce. Z jednoho blbého ČAU. Ááááááááááááááááááááááááách. Bylo to hrozně, milé. A tak jsem se roztápěla až do fyziky.


Fyzika.. Těšila jsem se na ní. V matice jsem říkala, jak se na ten test vyloženě těším,protože jsem to uměla. Houby.
Paní profesorka nám nasolila celohodinový test. Polovina z toho, co tam byla, o tom nám neříkala,že tam vůbec bude. Takže jsem to nakonec napsala asi za 3 a hůř.. "Skvělý"

Výtvarka. Ve výtvarce nic. Chtěla jsem kreslit, nekreslili jsme. Dělali jsme "bordel" a nakonec nám rozdala výkesy.

A oběd ? Hrůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůuza.

Ne, ještě to není vše. Obdivuji vás,že vaše oči došly až jsem.



Když jsem přišla celá unavená (a zpocená) domů tak jsem pořád hrála a hrála a hrála na klavír. Čekaly mě postupovky a ještě k tomu jsem se musela nějak vhodně obléknout,csss. Navklékla jsem na sebe šaty a šla jsem do ZUŠky. Učitelka nevypadala zrovna nadšeně. Já,kamarád a ještě jedna holka jsem měli dělat zkoušky, tak jsme si to každý první přehráli a pak to začlo. Posrala jsem to. První písnička,kterou jsem uměla asi nejlíp, tu du du důůů katastrofa. Druhá to samé akorát 100x horší a jedinou třetí jsem zahrála fakt dobře. Dala mi 2 ! 2 ! Já byla tak šťastná,myslela jsem si,že to bude minimálně za 3,ale já dostala 2 + pochvalu za tu poslední písničku. Já celá nervózní jak jsem to zbabrala a dopadlo to skvěle. Odkráčela jsem tedy ještě na 20 minut do nauky a když jsem pak ze "školy" odcházela zahlédla jsem "ho" jak odjíždí na kole.. Úsměv.

A pak se to ještě jednou posralo. Celá šťastná si sednu k počítači (kde jsem i tedˇ) a chci se podívat na známky, chci se podívat na ajinu. (Btw. nemáme žákovské, známky máme na netu). Rozkliknu bakaláře→nové známky→ajina.. Ajina.....
Finaly test-4
4?! Jak mi ta ****,*****,*******,*************************************************** mohla dát 4 ?! Z krásného průměru 1,33 se rázem stal 1,6. Do pr*ele já předtím byla tak šťastná,že dostanu z ajiny 1 a ona mi dá 4 (!) která mi všechno ******************************.
Rozbrečela jsem se. Já si všechno beru osobně, strašná citlivka. Je hloupé brečet kvůli 2, ale mě to tak strašně mrzí, tak strašně mě to mrzí....

A tak se dámy a pánové, děti dostávají k sebevraždám.






(né nejdu se zabít)





from :/ to :)

15. června 2012 v 22:43 | V. |  Deník pubertální dívky
Tak ještě jednou ahoj. :)
Jo, někdy se prostě z dna na nic udělá fajn den, jako třeba dnes. Nešla jsem s kamarádkou ven,ale šli jsme s mýma sourozencama do kina tak jsem ji pozvala ať jde s náma. Mezitím jsem byla na compu a pak jsme jeli. Vždycky do kina, které obvykle začíná v šest, jedeme na půl šestou. Takže jsme i tentokrát neporušili "tradici". Jedeme směr kino a najednou spousta lidí, fakt tolik jsem jich naráz snad nikdy neviděla. Jenom jsem se potichu modlila ať nejdou do kina s náma,ale mýlila jsem se. Byla tam příšerně dlouhá řada a to se v našem pidi městečku opravdu nestává to mi věřte. Úplně jsem se lekla,že na nás lístky nevýjdou,ale poštěstilo se a lístky byly naše ! Původně jsme chtěli sedět uprostřed jak nám radil náš třídní,ale nakonec nám to vyšlo myslím na 6 řadu. Jelikož v "občerstvení" v kině byla dlouhá řada šli jsme si koupit kousek vedle brambůrky a kofolu, však to znáte. Když jsme se do naší šestky posadili doslova nám spadla čelist. CELÉ kino plné lidí. To se stalo tak 1-2x. Aspoň co jsem byla já v kině, nebo se to stává se školou,ale to je povinné,že. Ale prostě bylo to něco. Projížděli jsme pohledy koho tak tu můžeme znát a já se v duchu modlila ať příjde a posadí se před nás. Prosím,prosím. Ať příjde jak v těch filmech, všechno se spomalí, všichni stichnou a do toho ticha hodí svými úžasnými vlasy, zalesknou se mu jeho nádherné oči a věnuje mi ten nejkrásnější úsměv.. Nakonec si přede mě sedla paní,která byla opravdu "při těle". Takže jsem měla krásný výhled na její hlavu,ale dalo se to. Film. Film byl naprosto úžasný ! Jeden z nejlepších co jsem viděla. Párkát mi slzely oči,protože to bylo fakt úžasný a ti roztomilí pejsi a všechno.. Prostě dokonalý film. Přesně na tenhle jsem ho chtěla pozvat. Nepozvala jsem ho. Jen jsem si říkala, jaké by to bylo,kdyby vedle mě neseděla má sestra s mojí nejlepší kamarádkou,ale seděl by tam on. Bylo by to..neskutěčné. Nemožné.. Ach.. Kino skončilo a malé dětičky začaly tleskat. Proč ne? Tleskala jsem též. Jsem prostě magor.. Jak jsme vyšli z kina měli jsme jít pěšoudem, což mi vůbec nevadilo,protože je to fajn, jít jen tak večer, pěšky,krásně se u toho přemýšlí. Byla jsem i malinko zklamaná,protože jsem si takhle představovala,že půjdu s ním, bok po boku. V restauračce naproti byl Jazzový večer, na kterém jsem už byla (něco neskutečného) takže nám chvilku ke chůzi hrál jazz. Pak jsme byli chvíli na mostě a pak jsme pod mostem u naší říčky fotili malinké kačenky a to mě zase trošku mrzelo,protože i to bylo v mé mizerné iluzi, být s ním u tekoucí řeky a do šumění vody se s ním smát. Pak jsme šli pomaloučku domů. Přesně podle mého gusta. Pomalu. Míjeli jsme barák jeho kamaráda,kde minule, jak jsem tam s děckama byla přišel. Ano, byl tam. Jaká krásná a skoro nemožná náhoda, opravdu v tu sekundu šel právě k jeho kamarádovi a já tupec, byla na dětském hřišti a houpala se na houpačce. Prostě jsme si řekli,že půjdeme na hřiště. Na dětské hřiště. Ano, to už je u nás normální,ale ono je to strašně fajn a s děckama se tam strašně dobře kecá. Hráli jsme si jak malý děti a bylo to neskutečně fajn, strašná sranda. I pár lišt bylo heh. Nojo a neobjevil se. Když ho vidět chci,tak prostě nikdy a ani když ho vidět nechci. Jak by řekl kamarád, cituji: Smůlička. Ale prostě, bylo to stejně úžasné. A pak jsme pokračovali cestou domů, taky jsme se nasmáli. I když mí sourozenci jsou malí retardi tak je zbožňuju. I když moje kamarádka mi někdy leze na nervy tak ji zbožňuju. Mám je strašně ráda.. Nejde to popsat. Děkuji vám za tenhle úžasný den, za všechno. Jste jedni z nejlepších. Děkuji za zvednutí nálady, občas prostě jedna malá věc dokáže převrátit i tu největší zlost.
Děkuju.


I am so, so stupid..

10. června 2012 v 18:45 | V. |  Deník pubertální dívky
Hi virtual friends.

Já vím. Jako obvykle. Něco neudělám a teď toho lituju. Jsem nehorázně vypatlaná a začíná to být tradicí..


"Joo napíšu mu zítra."
Nic.
"Joo pozvu ho ven."
Nic.