Když píšu. A ještě k tomu pro školní časopis..

13. září 2011 v 16:42 | V. |  Deník pubertální dívky
Nazdárek :P

Takže pokud to někdo četl tak píšu pro školní časopis. Áno pro časopis mé milované školičky♥ No, ale věc se má tak, že vůbec nevím o čem psát :Đ Když napíšu báseň tak to jen vyjímečně. Když mě něco napadne nevím jak pokračovat. Nějaké návrhy? Ne.. :) Vy se jen usmějete a vypnete to :D Hele jenom otázka.. Který úchyl vymýšlí ty témata? Nahota?:) Ok. Něco potom vymyslím..
Dobře, dobře.. pár básniček mé výroby by tu bylo. Ale nerýmují se a nelíbí se mi. Aspoň většina se mi nelíbí..

S trsátkem v ruce vybrnkávám do kytary nesmyslné tóny
a puká mi srdce když vím, že ty jdeš s mojí kámoškou zítra ven.
Hmmm Hmmm.
Tiše doufám, že tohle je jen sen, nesmyslný sen z kterého nejde ven
a doufám, že se zítra zas probudím a o velké přestávce tě uvidím.
S kapucou na hlavě, milým úsměvem, jak běžíš mokrým deštěm za kámošema ven,
do bufáče, pro koláče.
Nemáš čip já ti jdu otevřít,
ve čtvrtek místo matiky počítám smutné smajlíky.
Mám prupisku v ruce, papír na stole je asi půl desáté večer a mě se nechce spát.
Chci psát text o mém životě, jako o nesmyslné ruské ruletě,
bolí mě břicho, hlava, myslím na tebe a přitom se dívám na černé nebe.
Zítra je slohovka z čejáku,
nevím jak jí napíšu, když si sedím na drátu.
Hvězdy pomalu vychází a mě slova dochází,
smutek zůstává, ale dobrá nálada nastává.
Škola mě nebaví,
kytara mi neladí,
posmrkané kapesníky házím do koše a sním jaká na Záhumku byla legrace,
jak jsem s rodinou slavila Vánoce
a jak jsem s mojí kámoškou byla v čajce..
Jak jsem potkala Kiku ze školky a snědla zkažený brambůrky.
Ty naše školní výlety kdy jsme chodily za klukama
hrály líbací flašku a smály se s nima.
Na tyhle vzpomínky se nedá zapomenout i když už nejsou pořád je mám s sebou ♥.
Je mi smutno, ale nechci plakat,
ani se smát, ani s nikým si povídat,
já chci jen psát věty na tenhle papír, věty,
které si nikdo nepřeloží, věty z mé malé hlavy,
o čem přemýšlím, co cítím, co mám tady ♥.
Ten kdo to čte, musí být blázen,
dyť to jsou jen modrá písmenka na bílém papíře,
co si na něj 11-letá holka jen tak čmáře.

Kdy jsem udělala první krok to mě vůbec nezajímá,
je mi 11 a jsem prý "velká" holka,
velká jak pro koho, pro něj jsem velká,
jak malá hvězda na obloze co stále bliká.
Začínám mít zmatek ve svém rodokmenu,
dochází mi papír a já si už na nic nevzpomenu,
snad jen děkuju, že mám kámoše a kámošky
jen díky nim asi chodím do školy.
Ti mě drží vždycky nad vodou a za to velké DÍK,
protože bez nich bych tu už nemusela být....

He.. původem písnička :DD .. Joo láska láska láska láska láska realita :)

Neskutečná závist! ♥

Éééj T&R ♥ :*

Goodbye
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama